„Jsou chvíle, kdy přemýšlím o tom, že to vzdám, ale život je od toho, aby se žil,“ říká slepý chlapec ve filmu Miroslava Janka The Unseen. Tento oceněný dokument se odehrává ve škole pro slepé děti v Praze. Po dlouhou dobu zůstávali postižení mimo pozornost veřejnosti, neviditelní. Janekův film to napravuje tím, že dává dětem příležitost vyprávět svůj vlastní příběh.
Ve filmu se neobjevují žádní dospělí, s výjimkou fotografie nohou jednoho z členů personálu a portrétu kameramana. Jsou to dvě z mnoha fotografií, které pořídily samotné děti a které tvoří koncepční rámec filmu. Slyšíme pouze hlasy dětí, zatímco roli hlavního vypravěče přebírá chlapec s jedinečným komickým talentem. Vstupujeme do světa dětí, zatímco je sledujeme, jak se smějí, škádlí, jezdí na kole, zpívají a hrají na hudební nástroje. Většina z nich má vášeň pro fotografování. Jejich vášeň pro realitu, kterou nevidí, ale touží zaznamenat, je zřejmá již od první scény filmu, kde se dva teenageři učí zacházet s 16mm kamerou.
Janek a jeho žena Tonicka, která se postarala o střih, natáčejí televizní dokumenty od té doby, co se v polovině 90. let vrátili z USA do Česka. Tento film je malým, ale zářivým klenotem: vtipným a dojemným portrétem skromné existence, která přesahuje to, co vidíme. Film Nespatřené oslavuje život prostřednictvím těchto výjimečných dětí, které ukazují, že kreativita a radost ze života nemají hranice.
—Kamila Kuc, spisovatelka, režisérka a kurátorka
